Michal Viewegh - Andělé všedního dne

Už dlouho mě žádná knížka nezaujala tak, abych místo plánovaných pár minut před usnutím (bylo už jedenáct večer), místo pár stránek přečetla celou knížku (je sice poměrně krátká, za to plná naprosto intimních, vážných, smutných věcí...). A už dlouho jsem si tak nepobrečela. M.V. je čím dál lepší, vyzrálejší, od čtivosti se dostává čím dál tím jednodušeji k citovosti a bez jakéhokoliv zbytečné slovního balastu navíc je naprosto výstižný. A pak mi naprosto odzbrojující připadalo najít intimnosti vlastního života v knížce!!! To mě naprosto dostalo. Asi jsem nekonečně naivní, jako jsem si dřív myslela (ale aniž bych si na to vyhrazovala právo), že cinkot těch zlatých kroužků partnerství na celý život, je jen naše... a později zjistila, že nám blízcí to mají stejné. A dost situací z kapitol o Ester mi otevřelo oči, že to nejintimnější se může docela běžně objevovat i u ostatních. Dost se mi příčí, když někdo o svém vztahu k někomu mluví jako o jedinečném, ale je pravda, že tu myšlenku asi v sobě nosí víc párů než je na první pohled zřejmé a asi i já jsem zatížená jistou dávkou ješitnosti.
Opravdu se těším na další M. V. knížku.